Globální úmluva o uznávání kvalifikací byla schválena na 40. Generální konferenci členskými státy UNESCO dne 25. listopadu 2019. Pozitivní výsledek hlasování o Globální úmluvě potvrdil výstupy z diskuze ministrů vysokého školství zemí UNESCO ze společného zasedání ministrů vysokého školství, které schválení Globální úmluvy doporučilo. Ministerského jednání se zúčastnil za Českou republiku náměstek ministra školství Pavel Doleček, který potvrdil, že Česká republika podporuje cíle Globální úmluvy, které posílí akademickou mobilitu a stanoví celosvětově jasná pravidla pro uznávání vzdělávání. Globální úmluva je první svého druhu v OSN o vysokoškolském vzdělávání s globálním působením a doplňuje pět regionálních úmluv UNESCO o uznávání vysokoškolských kvalifikací.
Kontext přípravy
V listopadu 2015 UNESCO potvrdilo mandát zahájení prací na Globální úmluvě o uznávání zahraničního vzdělávání. Na Úmluvě zahájilo UNESCO práce v březnu 2016. Byl vytvořen přípravný výbor a od roku 2017 byly do její tvorby aktivně zapojeny i členské státy a relevantní zájmové skupiny. Vyvrcholením práce na Globální úmluvě bylo její přijetí na jednání expertů dne 22. března 2019 na mezivládní konferenci ke Globální úmluvě v Paříži. Česká republika se podílela na přípravě Úmluvy v Editing Committee.
Specifika Globální úmluvy
Globální úmluva pokrývá mobilitu jak mezi regiony, tak kontinenty a vytváří normativní platformu pro posílení důvěry mezi systémy vysokoškolského vzdělávání. Hlavním cílem Úmluvy je posuzování zahraniční kvalifikace spravedlivým, nediskriminačním a transparentním způsobem. Je postavena na mechanismech zajišťování kvality a sílení informací o institucích a systémech vysokoškolského vzdělávání, studijních programech a diplomech. Úmluva má také napomoci zaručit právo na vzdělání jednotlivců tím, že usnadní přístup k vysokoškolskému vzdělání.
Globální úmluva nezavádí automatické uznávání zahraničních kvalifikací, nicméně stanoví zásadu, že student, který má nárok na přístup k vysokoškolskému vzdělání v jedné zemi, bude obecně mít nárok na vysokoškolské studium, pokud se přestěhuje do jiné země a neexistují žádné podstatné rozdíly mezi přístupem a požadavky v dané zemi.
Globální úmluva rovněž zjednodušuje postupy uznávání tím, že z žadatelů přesouvá důkazní břemeno na orgány uznávající. Tam, kde v minulosti bylo do velké míry na studentech, aby prokázali, proč by jejich zahraniční kvalifikace měla být uznána, je nyní na uznávacích orgánech, aby odůvodnily, proč by neměly být uznány, pokud není uznání uděleno. I v případě odepření uznání mají žadatelé právo uplatnit opravný prostředek.
Obecným pravidlem je také to, že uznávací orgány mají hledat podobnosti systémů s cílem uznávat zahraniční kvalifikaci, spíše než odmítnout uznávání založené na nevýznamných odlišnostech mezi zahraniční a vnitrostátní kvalifikací.
Globální úmluva také obsahuje inovativní ustanovení o uznávání předchozího učení, částečného studia, přeshraničního vzdělávání a netradičních způsobů učení, jako je online nebo kombinované studium.
V rámci Globální úmluvy se povinnost spravedlivého posuzování kvalifikace uprchlíků, kteří nemohou poskytnout dostatečnou dokumentaci, stává univerzálním principem.
Globální úmluva nemá nahradit stávající zavedené regionální mechanismy uznávání. Na světě existují regionální úmluvy pro evropský region (Lisabonská úmluva o uznávání), asijsko-tichomořskou oblast (Tokijská úmluva), Latinskou Ameriku a karibskou oblast (Mexická úmluva) a Afrika (úmluva Addis Abeba).
Česká republika je smluvní stranou tzv. Lisabonské úmluvy (Úmluva o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu, č. 165, přijatá v Lisabonu dne 11. dubna 1997). V procesu rozhodování o žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace Česká republika Lisabonskou úmluvu aplikuje v plném rozsahu a přednostně před zákonem o vysokých školách. Nová Globální úmluva nebude tuto smlouvu nahrazovat, naopak byla Lisabonská úmluva převzata jako vzor při její přípravě. Česká republika v následujících týdnech zahájí ratifikační proces Úmluvy.
Výhled
Globální úmluva má vstoupit v platnost, jakmile bude dokončen ratifikační proces minimálně ve 20 zemích. Smlouva vejde v platnost 3 měsíce po uložení podpisu 20. členského státu, který ratifikuje Globální úmluvu. První státem, který ratifikovat Globální úmluvu o uznávání kvalifikací, bylo Norsko (7. 5. 2020).
Zdroje:
Globální konvence o uznávání kvalifikace v oblasti vysokého školství – anglická verze
